Ráno jsem si dal snídani s Danielem, ještě chvíli jsme si povídali než přestalo pršet a pak jsem vyrazil na všechny 3 hrady v Bellinzoně. Dopoledne ještě dost pršelo, ale pláštěnka to všechno zachránila.

Kolem jedný jsem si dal výbornej oběd,

vyrobil cedulku a začal stopovat. Udělalo se docela hezky, až přímo vedro. Došla mi voda a po dvou hodinách stopování jsem začínal ztrácet naději. Pak najednou zastavil Ital s dodávkou a vzal mě až 10km před Miláno na vlakový nádraží. Neuměl anglicky ani slůvko, tak jsem mu moc pěkně poděkoval a vyrazil dostopovat těch posledních 10km. Vzal mě pak Albánec až do centra města, přitom tam vůbec nechtěl, ale nedokázal pochopit že mě může vyhodit kdekoliv a já to dojdu. Kouknul jsem se pak na hostely a Airbnb a taky na mapu a rozhodl se pro kemp, kterej je docela blízko expu.
Musím říct že je to docela velkej rozdíl, Švýcarsko a předměstí Milána. Nemoh jsem tomu nejdřív uvěřit, všude samý odpadky, všechno počmáraný a rozbitý. Lidi na mě koukali, že mě snad chtěj zabít a vypadali dost depresivně. V centru to pak už bylo lepší a i ceny v krámě jsou o dost lepší. Člověk si může koupit džus nebo víno za euro 🙂

Teďko jsem si ještě koupil online vstupenku na expo a už jdu spát.

Dneska ráno šlo stopování docela špatně. Všichni se spíš vracej po víkendu zpátky na sever, takže jsem čekal v Churu asi 2 hodiny, než mě nějakej kluk posunul jen pár kilometrů na trochu lepší místo a tam jsem čekal v dešti další 2 hodiny. Už jsem ztrácel naději, tak jsem sežral tabulku čokolády. Lidi byli dost komunikativní a veselí, ale všichni jeli nahoru a já chtěl dolů. Pak mě nakonec zachránila jedna milá paní se synem, a dokonce mi cestou nabídli že u nich můžu zůstat přes noc. Je to fakt nádhera, dát si po 9 dnech sprchu a spát v teplý posteli, když venku prší. Dali jsme si večeři, pak jsme zkoukli zprávy a potom film s Al Pacinem, byla to sranda. Popili jsme víno a třešňovou pálenku. Její manžel je Američan, ale všichni doma umí i italsky a německy. Zahrál mi na kytaru a docela hezky jsme si povídali. Pracuje u poskytovala swisscom, takže jsme měli společný téma. Zejtra až se probudim, tak tomu snad ani nebudu věřit.

Výhled z okna a jejich králíčci

Cestou jsem viděl několik úžasnejch vodopádů, ale bylo tak mlhavo, že to prostě nešlo vyfotit. Jsem už tak nízko, že se tady všude mluví italsky. Tak doufám že to zejtra už do toho Milána dám. Probíhá tam zrovna expo2015, tak se podívám kolik chtěj za lupen a když tak bych tam zašel.

Včera ráno jsem se vyhrabal z toho podzemního parkoviště, našel free wifi, dal si Kneippovy lázně v parku a pak začal stopovat do prvního většího města ve Švýcarsku a to je Chur. Popravdě jsem původně chtěl jet až do Ženevy, ale už mám dost těch mrazivejch nocí, takže se snažím dostat z Alp směrem na Miláno. Taky mám chuť na pizzu a tam znám jednu dobrou studentskou restauraci 🙂
Na stop do Churu jsem čekal víc než hodinu, nejdřív mě vzala Portugalka kabrioletem a pak Portugal, kterej říkal že me všude okradou a taky po mě všechno opakoval. Prošel jsem si tohle město, skočil do Coopu pro salát, mlíko a oříšky abych nejed pořád to samý a pak se jal hledat místo k přenocování. Po pár hodinách jsem našel perfektní plac na ostrově uprostřed řeky, jsou tu tuny dřeva a příjemný závětří.

Ve volný chvíli si vyrábim roztahováky, abych si mohl zvětšit dírky z 8 na 11mm.

Teďko už je neděle ráno, je zataženo a fouká, pomalu se sbalim (to je poprvé co balim stan a spacák suchej) a jdu teda do tý Itálie. Ještě pár fotek Churu.

Ráno jsem sjel stopem do Innsbrucku(550m.n.m), dal jsem si kleine bosna (bíla klobása v rohlíku s osmaženou cibulí, dvěma omáčkama a salátem), nakoupil jídlo, cookies, čokoládu a pití a vyrazil napříč Rakouskem směr Feldkirch. Ty nejhorší deště jsem naštěstí přečkal v autě, ale nedostal jsem se až do cíle a tak jsem přenocoval v kempu(1250m.n.m), ale přišel jsem tam pozdě takže recepce byla už zavřená, tak jsem si tam prostě postavil stan, protože tu nepoužívají nikde ploty a ráno v 7 zase začlo dost pršet tak jsem to sbalil a šel na stopa.

Jedno auto mě posunulo na lepší místo a pak už mě mladá pěkná holka vzala až do Feldkirchu(400m.n.m). Trochu si projdu město a půjdu na stop, protože Lichtenštejnsko je už jen pár kilometrů. Jo a taky mě u kempu chtěl sežrat jeden německej ovčák, ale odrazil jsem jeho kousací útoky kusem kartonu co jsem měl v ruce, tak toho nechal 😀