Celou noc pršelo. Ráno jsem se probudil v louži, protože jsem stan postavil zase na nesmyslný místo, kam stejkala všechna voda. Z posledních sil jsem vylezl ze spacáku, natáhl si v tý zimě plavky a šel si užít tu horkou vodu.

Vzduch měl asi 10°a voda tak 40°. Přišel jsem tam ráno v 9 a odcházel asi po 12tý. Během tý doby se tam vystřídalo nekolik skupinek lidí. Někdo se koupal v plavkách, někdo nahatej a někdo měl sebou i psa nebo dítě. Bylo to hodně těžký vylízt z tý horký vody zase do mrazu a jít řešit moje problémy se stanem. Cestou se ke mě přidal ještě nějakej hyperaktivní pes, co chtěl pořád házet klacík a když jsem ho ignoroval, tak stěkal. Došel jsem ke stanu, ten prostě zaplavenej bahnem, pláštěnka na zemi taky celá od bahna, totální liják a vedle mě ten pes, co pořád stěkal abych mu hodil klacík. V tomhle jsem se měl sbalit, dojít 2km do civilizace a začít stopovat. Byl jsem v tu chvíli docela na dně a nevěděl jsem kde začít. Vyndal jsem teda svý poslední suchý věci na déšť a začal vsechno balit a cpát do krosny. (Pořád jsem musel házet ten klacík) V tom šel okolo kluk jménem Alex, zeptal se jestli jsem v pohodě a když jsem mu řekl že jsem totálně v prdeli, tak mě pozval do nedalekého úkrytu. Byla to taková kamenná stavba, zakrytá plachtama, uvnitř ohniště, gauče a nějaký dredatý lidi vařili čočku v hrnci. Tak jsem se jako představil, všichni to byli Španělé, ale někteří mluvili i anglicky. Ten co to tam vybudoval už tam žije 3 roky a vypadal normálně jako Serj Tankian. Všude kolem běhaly husy a slepice, kuřata a kočky chodily po stole, byly tady taky vidět nějaký záhony, takže přežít se tady asi dá. Alex si ode mě napsal smsku a zjistil tak, že zítra začíná sběr vína v Bordeaux. Dal jsem si s nima dvě jídla, nejdřív čočku a pak slepičí polívku s čočkou. Byla to docela dobrota v tý situaci. Trochu jsem tam uschnul, ale fakt jenom trochu a rozhodl jsem se, že půjdu dolů s Alexem a vrátím se do Perpignanu, protože bus stojí jenom 1€. Za hodinu jsme byli na zastávce a za další hodinu v Perpignanu. Alex vytáhl z koše ještě pár Croasantů, rozloučil se se mnou a pak naskočil na vlak směr Tollouse bez jízdenky. Já jsem zašel do carrefouru nakoupit jídlo a víno a pak jsem chtěl jít do laundromatu sušit si věci, ale už tam akorát zavírali. Našel jsem teda pěkný betonový místo vedle parku, kde jsem jedl, pil a snažil se po tmě aspoň trochu vysušit svoje věci. Nakonec jsem si do toho spacáku a stanu zalez a spal jsem až do devíti do rána. Ráno bylo skoro jasno, tak jsem hned všechno rozprostřel, sušil a snídal sušenky.

Pak jsem před jedenáctou všechno rychle sbalil a běžel na bus, kterej mě teď veze do Porty, což je vesnice asi 50km od Andorre la Ville (hlavní město Andorry). Není tu v horách nikde signál na mobil, natož najít internet. Dneska je 1. Října a mě zbývá jen 17 dní na poslední 3 státy.

Spaní na vinici bylo super, ráno bylo krásně, dveře stanu směrem na východ, takže sluníčko me vytáhlo brzy. K snídani jsem si dal hrozny a mlíko, vysušil stan a přešel zase na druhou stranu dálnice. Nikdo moc nejezdil, tak to vypadalo na dlouho, ale pak přijel párek mladejch Italů s obytnym VW Westfalia, pomohl jsem jim dolít olej a oni mě pak hodili do Perpignanu. Řekli mi taky že z města jezdí autobusy za 1€ po celém okolí a že se tím dostanu až 50km od Andorry. Zašel jsem tedy na autobusák, našel si správnej letáček, potom linku, mapu, časy odjezdů, všechno vypadalo skvěle. Tak mezitím jsem si dal svačinu v parku kde jsem krmil pstruhy asi hodinu a pak zašel do laundromatu, abych si vypral prádlo.

To zabralo i se sušením další hodinu a pak jsem ještě proběhl centrum a katedrálu abych stihl nakoupit a v 5 mi měl jet ten bus.

Dorazil jsem na autobusák, čekalo na trojce spousta lidí, tak jsem čekal taky. Po 20 minutách už to bylo divný, nejaká holka se zeptala řidiče, pak chvíli nadávala a lidi se rozešli někam jinam. Ale spousta jich tam pořád zůstala. Šel jsem se zeptat na informace, kde mi mladík strčil letáček linka 260 a něco mlel francouzky, ale vůbec jsem ho nepochopil. Kouknul jsem do letáčku a ten mě zas jenom utvrdil v tom, že jsem na správném místě a že to mělo jet. Po další  době jsem za ním zašel znovu a už mi vysvětlil, že ta linka prostě není. Tak jsem počkal na jinej bus, kterej mě hodil aspoň do půlky. Už pak bylo docela pozdě, tak jsem se po tmě vyškrábal nad pevnost Fort Libre, kde jsem spal nejvíc nakřivo za celou dobu. Prostě jsem celou noc sjížděl dolů, ale i do strany. Navíc jsem si stan postavil na zvířecí stezce a netrvalo ani hodinu a přišel první divočák, čmuchal ke stanu, tak jsem rozsvítil čelovku a řekl že tudy dneska neprojde. Fungovalo to a během noci se to ještě asi 2x opakovalo.
Takže už jsem v Pyrenejích.
Ráno bylo zase krásně.

Sbalil jsem věci a pak se začlo zatahovat. Dole byla historická vesnička, takovej skanzen úplně. Obchody jenom se suvenýrama a crêpes. Stopoval jsem tam přes půl hodiny a začínala bejt kosa. Vzal mě pán do Fontpédrouse kam jsem chtěl, protože nedaleko je několik horkých pramenů a termálních jezírek. Vyškrábal jsem se do Prats-Balaguer, ale nikde jsem to nemohl najít. (Cestou jsem se aspoň do sytosti nacpal ostružinama.) Nikde žádný lidi a cedulky jen francouzky a ani translator mi nepomohl. Šel jsem tedy do kopce, kolem trosek hradu a pak ještě asi 2 hodiny dál do kopce. Potkal jsem spousty těhle mloků nebo co to je.

Nakonec jsem došel až k nějaký přehradě, ale celou cestu jsem byl v mracích, takže jsem prd viděl. U tý přehrady byly takový ty největší krávy,  bejci i telata,  já byl v jejich ohradě, viditelnost tam byla tak 10 metrů a jenom ze všech stran to cinkání těch jejich zvonů.

Pěkně děsivý to tam bylo. Pak jsem potkal kluka v autě, ale nemoh me vzít, protože to mě plný až po střechu věcma. Ale řekl mi že musím zpátky na začátek, tak jsem šel zas dvě hodiny dolů. Došel jsem pak i do vedlejší vesnice, kde jsou placený lázně s tou samou horkou vodou. Začal jsem potkávat trochu lidi a ty mě dovedli na konec až na to správný místo. Byla už skoro tma, tak jsem jen postavil stan a koupat se půjdu až  ráno. 

Shrnutí: celý odpoledne prší, našel jsem to až večer, 10 zbytečnejch kilometrů, v mracích není nic vidět, je zima, jsem vysoko.

Myslím že jsem poslední příspěvek trochu odflák, tak se k tomu ještě jednou vrátím. Když jsem přijel s pánem co mě vzal do Montpellier, říkal že zrovna probíhá fashion week a že je tu dost lidí kvůli tomu. Celou cestu poslouchal nahlas nějaký dvě CDčka a říkal že to musí poslouchat kvůli svojí práci. Moc jsem to nepochopil, ale neřešil jsem to. Vysadil mě jen kousíček od centra, protože tam bydlel a když jsem tam pak přišel, tak všude bylo narváno, davy lidí chodili sem a tam, všude nějaký muzikanti, klauni a kouzelníci. Úžasný parky, fontány a do toho miliarda mladejch holek. Lidi si přinesli třeba repro do altánku a tancovali tam na swing až do tmy. Potkal jsem taky dva český bezďáky, který žebrali na jednom náměstí, jenom jsem se zeptal jestli nevěděj kde jsou veřejný záchody a šel jsem dál. V parku jsem si povídal s místním squaterem, kterej přijel za mnou na triple-leho-kole (jakože leho kolo s dvěma vepředu a jednim vzadu). Řekl mi o free kytarovym festivalu co zrovna probíhá ve městě a zval mě i k nim do squatu, ale nevzal jsem si adresu ani kontakt a pak už jsem ho nepotkal. Naštěstí se pak všechno vyvrbilo tak, že jsem se dostal na tu skvělou párty, na kterou jen tak nezapomenu.

Tohle jsou špagety co vařil Massimiliano, byly fakt výborný, ještě k tomu skvělý červený víno.
Skvěle jsem se taky vyspal, ráno jsem si dal sprchu zase po pár dnech, počkal jsem až M. vstane a ještě jsme si tak dvě hoďky povídali, vypili kafe a džus a pak jsem si dal druhý kolečko po centru města.

Tyhlety tradiční bagety jsou prostě úžasný, ani k tomu nic nepotřebuju přikusovat a můžu se jich užrat.
V parku se konal bleší trh plnej zajímavejch starožitností, asi bych si tam něco vybral.

Jinde ve městě bylo ale lidu prázdno, všechny obchody v neděli zavřený a jen jedny veřejný záchody v provozu na celý město. Vystál jsem si tam asi 20 minut frontu a pak už vyrazil k dálnici. Cestou jsem potkal asi 200 lidí hrajících petanque, takže v neděli se aspoň nenuděj.
Stál jsem pak na dost blbym místě, ale stejnak to vyšlo asi po deseti minutách. Vzal mě kluk pocházející z Maroka, tak jsme se bavili o našich státech a o budoucnosti, o imigraci a taky o tom že byl asi v roce 95 v Praze a že na něj všichni koukali protože byl asi jedinej černoch ve městě. Taky mi říkal že bych měl ten blog začít psát dvojjazyčně, protože čim dál víc lidí ho chce číst anglicky. Byla by to hrozná makačka, ale budu nad tím přemejšlet. Vysadil mě na Carrefour benzínce asi 30 km před  Perpignanen. Měl jsem ještě pořád dost času stopovat dál,  ale mě se tu tolik líbilo, že jsem tu zůstal. Jsou tu všude vinice a na nich dost zapomenutejch hroznů, tak jsem si tu postavil stan, koukám na moře a na úplněk žeru to víno.

Ráno jsme se s klukama ještě přesunuli o kousek dál spolecně, ale pak už jsme se rozdělili, protože jsem chtěl aby měli lepší šanci a dostali se do Perpignanu na sobotní party s jejich kamarády. Odjel jsem asi 2 minuty po nich a zároveň odjížděli i dvě holky co stopovaly kousek blíž u mýtné brány. Na parkovišti zůstal jen Francouzský černoušek, ale věřim že ho taky někdo během chvilky vzal.

Montpellier je fakt nádherný město. Pořád tu bylo co objevovat a tak jsem coural až do večera a zapomněl vyrešit spaní. V parku jsem se pak zeptal dvou kluků co hráli na bubínky jestli je to dobrý a bezpečný místo na spaní a jeden z nich mě pozval k sobě domů, že občas bere lidi přes couchsurfing, tak proč ne mě. U něj doma jsme si dali špagety po italsku ještě s tim druhým klukem (oba pochází z Italie) a pak mě vzali na neskutečnou rozlučkovou párty, kde bylo asi 30 lidí. Bylo to ve velkém domě, všichni tu chodili s vínen a každej se občas chopil nějakýho bubnu, chrastítka, houslí nebo harmoniky a vytvářeli neuvěřitelné hudební kreace. Byli jsme tam asi do jedné a pak už Maxmilián chtěl jít domů, tak jsme šli. Klidně bych tam ale ještě pár hodin zůstal. Bylo tam spoustu cestovatelů a dobrodruhů. Kluk z Kanady, další z Tahiti a všichni uměli anglicky aspoň trochu pro menší pokec. Taky mi každý říkal jaká mi bude v Andořře zima, ať si přikoupim ještě nějaký oblečení nebo druhý spacák.
Dneska asi vyrazim směrem na Perpignan, tak uvidím jestli tam dojedu.

Je to fakt hrozně těžký psát spisovně, nezní to hezky a ani to moc neovládám.