V hostelu jsem začal sprchou a pak vyrazil do města. Katedrála zrovna prochází rekonstrukcí, takže je docela zakrytá.

Všude milarda poutníků, drahý restaurace, suvenýry a žebráci. Historický centrum není zas tak velký a dá se zkouknout všechno tak za 2 hodiny.

Vrátil jsem se k večeru na hostel, kde jsem kecal s Američanem o nesvobodě v jeho zemi a dvěma Němcema, co se snažili udělat pravou španělskou paelu, ale neznali moc recept.

Počasí se během dne docela zvedlo další dny by mohlo bejt i 22° a slunečno. Vyrazim teď pomalu směr Porto, protože tohle město mi vychválil každej kdo tam byl, tak do něj vkládám velký naděje a chci tam strávit aspoň dva dny.

Další den bylo zase parno. Usušil jsem stan a vyrazil pár kilometrů k dálnici. Cestou jsem snědl asi 10 fíků a koupil si v restauraci předraženou vodu, protože byla neděle a všude zavřeno.

Stopování nešlo vůbec dobře, stál jsem na místě asi 3 hodiny a uvědomil si, že na Covadongu, na kterou se jen tak nedá dostat a navíc tam prší, prostě už nemám čas. Nakonec mě vzal chlap se synem asi 120km, takže jsme covadongu přejeli a nebylo co řešit. Vyhodili mě na benzínce, kde zrovna obsluha rozbila kávovar, tak jsem si v tý zimě dal aspoň energiťák. Slečna nebo paní co stála za mnou mě pak nabrala do auta, ke svejm dvoum kamarádkám a odvezly mě s jednou zastávkou dalších 120km.

Nakonec mě vysadily ve městě Ribadeo, ale byla už tma, tak jsem jen našel nějaký místo na stan mezi ovcema a dálnicí, dal jsem si čočkovou polívku a šel spát.

Přes noc byli přeháňky a ráno taky párkrát pršelo. Sbalil jsem naštěstí všechno v meziintervalu a mohl jsem vyrazit koupit si něco k snídani. Dost nemile mě pak překvapilo, že všechno bylo zavřené.  Až večer jsem si ověřil, že je státní svátek objevení Ameriky. Auta nejezdili, foukal vítr a byla docela kosa. Asi po hodině mě vzal golfík, ale nevěděl jsem kam jede, byl v něm  mladej kluk s holkou, tak jsme jeli. Cestou jsem si klimbnul, protože se mnou vůbec nemluvili. Asi po dvou hodinách jsme byli v Santiagu, vyhodili mě úplně v centru, tak jsem se šel rovnou checknout do nejlevnějšího  hostelu o kterym jsem si cestou přečetl pár recenzí.
Kdyby někdo chtěl jako suvenýr ty mrkváče co jsem dostal v Salzburgu, tak dejte vědět, jinak půjdou do charity boxu. Je to značka Einstein, velikost psaná XL, ale v číslech je to tak 34.

V Santanderu u nájezdu na dálnici mě vzal nějakej pán na lepší místo, ale bylo to spíš horší místo, asi to myslel dobře, ale moc mi nepomohl. Vzal mě pak starší věřící pár, poslouchali rádio proglas a zpívali, vozili mě z místa na místo, asi abych byl 100% spokojenej a dovezli mě do Santillana del Mar. Moc hezká vesnička celá postavená z kamenů v jednotnym stylu.

Nad vesnicí měly bejt podle mapy 4 jeskyně. Vyrazil jsem je teda najít a prozkoumat. I když jsem stál přesně na místě kde měla jedna bejt, nenašel jsem jí, ani jednu z nich. Všude jen zelený pastviny a krávy.

Postavil jsem si stan u zemního vodojemu, kochal se výhledem a jedl olivy a večeřel.

Ráno jsem se přesunul do města Comillas. Je to docela malé městečko, ale přesto je tady univerzita v nádherné budově na kopci nad městem.

Zas po delší době bylo vedro (28°), tak jsem zašel na pláž kde se dokonce pár lidí koupalo bez neoprenu, já tam vlez ale jenom po kolena.

Dál jsem dostopoval do San Vincente de la Barquera. Vzaly mě 3 španělský holky do malýho autíčka, neumely skoro vůbec anglicky a chtěly abych je rozsoudil, která mluví líp.
Ve městě jsem se podíval na kostel a hrad na kopci, prohlídl jezera, kde se míchá sladká voda se slanou a pak jsem začal hledat zas nějaký pěkný místečko na spaní.

Vyspal jsem se na kopci, pod ruinama starýho kostela, mam odsud krásnej výhled na ovce, útesy a oceán. V noci trochu pršelo a ráno nakonec sluníčko vylezlo, takže mam všechno suchý a můžu začít balit. Zejtra má ale zas hrozně pršet celej den a já vyrážim do hor, podívat se na jezera, tak doufám že mě to tam moc nevytrestá jako minule.

Včera ráno jsme všechno zabalili úplně mokrý a vyrazili zpátky do města.

Skočili jsme si do supermarketu a taky jsem si mezitím zabookoval letenky do Thajska. Vladimír si napsal na ceduli Pamplona a já Bilbao / Santander. Stáli jsme na docela nebezpečnym místě, tak jsem byl rád že po pár minutách mě někdo vzal kousek dál. Rychle jsem se rozloučil s Vladem a nechal jsem ho tam, protože on míří do Andorry, koupit si novej mobil, protože jsem mu řekl, ze to tam je trochu levnější. Další auto mě pak hodilo do Bilbaa.

Trochu mě mrzí, že jsem na tohle město neměl čas a viděl jenom předměstí, ale chtěl jsem prostě ten den do Santanderu. Tam jsem se dostal dalšíma dvěma autama.
Je tady opravdu nádherně. Krásný domy  pláže, útesy, místa na spaní, parky, vyhlídky, všechno prostě na jedničku.

Potřeboval bych tady víc dní abych trochu prozkoumal město, ale už není moc času a chci toho ještě hodně vidět po cestě, tak musim šlapat dál.

Tak jsem se přesunul s pánem z  Dánska do San Sebastiánu, slunečný počasí se střídalo s přeháňkama a ja jsem dostal hlad. Zašel jsem si pro kebab a vyrazil na pláž.

Vyrazil jsem pak na kopec se sochou v centru, odkud byl super výhled.

Když jsem pak sešel do přístavu, potkal mě tam kluk z Běloruska jménem Vlad, začli jsme si povídat a má podobnej styl cestování jako já. Povídali jsme si celý odpoledne a taky přitom začali hledat nějaký místo kde postavit naše stany. Došli jsme na další kopec, kde jsme si chvíli povídali se španělskou holkou co tu studuje chemii, pak mě málem 3x pokousal pes, začalo dost pršet, ale nakonec jsme to postavili na nějaký louce.