Předposlední den, jsem si ještě naplanánoval celou ranní trasu na letiště, zjistil si čas vlaků, navazující bus, nařídil budík na 7 ráno a snažil se usnout. Moc mi to usínání ale nešlo a ráno jsem se zase vzbudil ještě před budíkem. Vyrazil jsem na vlak, přejel na druhou stranu města a čekal na bus č. 554. Po hodině jsem se ujišťoval u dalších lidí jestli ten bus jezdí a jestli čekám na správnym místě, řekli mi že určitě jo, ať jsem klidnej. Po další půlhodině jsem ale už ztrácel nervy. Zeptal jsem se jednoho kluka, ale něco zamumlal thajsky a šel dál. Další chlápek kterej šel kolem mi řekl, že se učí anglicky, ale nedokázal mi poradit jak se z toho místa jednoduše na letiště dostat. Nabídl mi ale, že mě tam hodí autem který má doma. Řekl jsem mu, že mám jen posldních 50 bahtů, ale na to mi pověděl s úsměvem „no pay“ 😀 Šli jsme tedy někam asi půl kilometru a tam jsme naskočili na shared taxi, čekali jsme až se naplní asi dalších 20 minut a do odletu zbývaly asi dvě hodiny. Nakonec jsme dojeli na korbě taxíku k němu, tam vzal svojí skoro novou Mazdu a už jsme frčeli na letiště. Strašně moc jsem mu děkoval jak mi pěkně pomohl, nabízel jsem mu i těch 50TBH co jsem měl, ale nechtěl je. Tak to byl takovej příběh, že i v Bangkoku jsou hrozně hodný lidi, který nejdou jenom po výdělku.

Zbytek cesty už pak byl v pohodě, s rusákama u Aeroflotu sice perfektní servis a skvělý jídlo a pití, ale zase hrozná zima. Před letištěm 33°, v letadle tak 18° a v Praze mě čekalo jen 5°, hrůza.

Taky jsem přivezl pár suvenýrů pro věrný čtenáře mýho blogu, tak si to můžete rozebrat. Jestli někdo něco chce, ať to napíše dole do komentáře a já mu to předám až se potkáme.

Číslo 1, 5, 11, 13, 14, 17 a 21 už nejsou 🙁

Po výletu v horách jsem se ubytoval v mapping hostelu, přímo u řeky v Chiang Mai. Sice na pokoji nebylo k hnutí, ale byla tu aspoň trochu hostelová nálada, lidi se opíjeli a hlavně spolu mluvili.

Kámoš z horskýho kempu mi poslal lepší fotky z jeho foťáku, tak ještě dodatečně sdílím.

Koupil jsem si zase jízdenku na vlak třetí třídou a tentokrát bylo docela plno, takže jsem si za celou dobu nijak nelehnul a ani neusnul.

V BKK jsem šel do hostelu Centaur Inn, kterej doplňuje trojici nejlevnějších hostelů. I přes hodně špatnou matraci, která je horší než moje karimatka, jsem usnul na pár hodin a pak vyrazil shánět nějaký ty dárky ; -) Vymetl jsem nějaký ty obchoďáky, ale pořídil zase dárky jenom pro sebe.

Dneska ráno jsem naskočil na trajekt na řece a jel až na konečnou skoro dvě hodiny. Dal jsem si jídlo a jel zase busem někam náhodně, kam mě to doveze. Prošel jsem pak taky tržiště a nakoupil na doma 3,5kg čaje, například milk oolong, ti kuan yin, ženšen oolong nebo dračí perly.

Zejtra mám poslední den, tak doufám že seženu nějaký dary a zbydou mi ještě peníze na nějakou tu masáž. Taky mě hodně láká nejvyšší budova thajska, za 300 bahtů můžete do 84. patra a ještě k tomu welcome drink, problém je, že se tam dá jít jen v kalhotách, botách a košili, prostě slušně, což se mi asi nepovede.

Vrátil jsem se do Chiang Mai a vyrazil prozměnu na kopec nad městem. Kousek pod vrcholem byl kemp, kde půjčovali zimní spacáky za 30B, tak jsem tam zůstal přes noc.

Druhej den cestou dolů jsem ještě navštívil jeden zlatej chrám.

Včera ráno jsem se celej zmrzlej sbalil a dojel na trh dát si nějaký smažený ovoce. Vzal jsem plnou nádrž u benzínky a vyrazil po vodopádech a vyhlídkách.

Našel jsem krásný místo u řeky na spaní asi tak 800m níže než včera, takže tam bylo krásně teplo, přes den i přes noc.

2 kila banánů za 20 bahtů.

Tak jsem si ráno půjčil skútr na 4 dny, tentokrát je to asi jenom padesátka, protože 125ka byla moc drahá a vyrazil jsem do hor. Čekalo mě 104 kilometrů po úplně rovné silnici a jenom jedno odbočení. Zvládl jsem to, i když moc velká zábava to nebyla. Ten skútr má nádrž asi jenom litr a půl, takže jsem už 2x tankoval.

Tohle jsou dva chrámy asi 400m pod vrcholem.

A tohle už je vrchol, Doi Inthanon – 2565m. Pod kopcem 30°, nahoře jen 9°.

Tady jsem si postavil stan na krásný vyhlídce, ale pan strážce parku mě našel, byl v pohodě, ukazoval mi svojí pistoli – Čezetu. Musel jsem ale o 1000 metrů níže do kempu, a možná dobře,  protože v noci byla taková zima, že jsem se nevyspal ani v těch 12ti stech metrech. Taky tady prodávali 10% vínko z kávy, liči nebo jahod, tak jsem jedno zkusil, ale alkohol jsem v něm necejtil.