Dneska ráno jsem se probudil na konci vesnice Marinka, dal si královskou snídani a čekal až slunce trochu vysuší stan.

Na první stop jsem nečekal moc dlouho, ale pán mě popovezl pouze 20 km směrem k hranicím. Nacházel jsem se na území národního parku, kde nikdo nevěří stopařům, protože tu jsou často vidět imigranti. Já ale mířil opačným směrem. Během kreslení cedulky mě ještě zkontrolovala nejaká pohraniční hlídka. Stačilo ale ukázat pas a nechali mě bejt. V národním parku bylo z nějakýho důvodu strašně moc much, lítaly mi kolem obličeje, ze se nedalo ani koukat. Nastříkal jsem si pro to do očí repelent a problém se vyrešil. Šel jsem asi hodinu než mě vzal mladší chlápek, kterej uměl docela anglicky a byl na 3 dny v Praze. Pověděl mi životní story a naštěstí mě převezl přes vesničku hrůzy, která byla daleko horší než Chanov, prostě bytovky bez oken a dveří,  všude skládky divoký psi a cikáni. Dokonce si kvůli mě udělal zajížďku a hodil mě až do posledniho městečka před hranicema. Koupil jsem si tam jenom vodu a šlapal na konec města kde jsem stopnul prima lidi Německa. Říkali že mě viděli už předchozí den, ale bylo to na místě, kde by nestihli zastavit. Vyndali si gopro a udělali se mnou interview, protože nemohli uvěřit ze jedu stopem z Čech až do Istambulu a že je tohle můj 17. den. Pasová kontrola byla skoro jak ze seriálu Vyprávěj, když jeli na západ. 3x kontrola pasů, kontrola papírů od auta a pak zběžná kontrola zavazadel a auta. Když jsme se dostali do Turecka, začala okamžitě perfektní dálnice s několika pruhy. O tom si Bulhaři můžou nechat jen zdát. Milý přátelé mě vysadili na křížení dvou dálnic, protože pokračovali dolů směr Izmir. Já jsem stopoval na nájezdu tak půl hodiny, dojedl jsem sušenky a vzali mě dva dědové z nichž jeden trochu uměl engrisch. Po půl cesty jsme zastavili na wc a na čaj, koupili mi taky. Hned jsem se chlubil, že doma piju čaj z Rize.

Dostal jsem pak v autě ještě bonbón a pár sušenek a už jsme byli na okraji Istanbulu, kde jsem vystoupil. Podle mapy mi zbývalo na letiště vzdušnou čarou 55 km, což není zas tak málo na to že jsem byl už ve městě. Ušel jsem asi 6 km, vybral jsem si z bankomatu 50 lyr a zkoušel si koupit lístek na bus. Nevěděl jsem jakej potřebuju a taky ten automat chtěl abych vložil přesně 10 lyr což jsem neměl. Vyrazil jsem tedy dál abych na tím mohl trochu přemejšlet, ale bylo strašný vedro, tak mi to moc nešlo. Nakonec jsem to zkusil po stopařsku, udělal jsem si cedulku s názvem letiště a zkoušel s tím někoho oslnit. Lidi ale na mě jen ukazovali kde je ten bus. Šel jsem si tedy na benzinku koupit čaj abych si rozmněnil a vrátil se k automatu. Byli tam nějaký mladý klucí co mi poradili co si koupit a na jakou zastávku jet. Jel jsem asi hodinu a cestou 2x přesedal. Velikost Istanbulu, jsem si nedokázal úplně představit. Bydlí tady prostě víc lidí než v celý ČR. Tam kde jsem měl vystoupit jsem vystoupil, ale nebyli tam nikde přípojný busy na letiště. Oslovil jsem tedy nějakého mladíka a ten byl úplně nadšený. Říkal že byl na Erasmu v Polsku a naučil se tam slovo Kurwa. Taky má v Polsku holku, tak jsme jí poslali společný video a pak se stal na hodinu mím průvodcem. Vzal mě do centra místní části, zaplatil za mě jednu jízdu busem. Pomohl mi vybrat a objednat jídlo. Říkal že to jsou tradiční speciality a ne nějakej kebab.

Byl to bubeník co se zrovna vracel z koncertu, tak sebou táhnul nějakou těžkou bednu a proto se mnou nestrávil víc času. Přidal si mě na FB, kdybych ještě něco potřeboval, abych se mu ozval. Ukázal mi na mapě nejlepší místa v centru, co musím určitě navštívit a odešel na metro. Pochutnal jsem si na mušlích, kokorçi a ayranu a šel si projít to centro a podívat se na moře. Bylo tady hodně pěknejch barů, obchodů s vinylama oblečením a tak.

V 10 večer jsem sedl na bus a jel jsem ještě tak hodinu k letišti. Ujistil jsem se u přepážky že nemusím mít letenku vytisklou a začal hledat free wifi. Bohužel tu žádné free není. Tak čekám do 4 do rána než začne check-in. Oči se mi po náročném dni klíží, ale snažím se to vydržet.

Druhý den jsem si prošel město, zastavil se v Grand Mall, dal jsem si kuřecí polívku a pak v pouliční restauraci šopák. Taky jsem si koupil simkartu Telenor a meloun a celej jsem ho sněd na pláži. Paní Tanyu co mě ubytovala, už jsem za celou dobu neviděl, takže oblečení vypraný nemám.

Tohle je městský úřad.

Nápis z vinylů s rudou hvězdou 😀

V Grand Mall jsem chvíli hledal ten Carrefour a nakonec našel. Byl v -2 patře a vypadalo to že nějak krachuje nebo má problémy se zásobováním.

Dneska ráno jsem vyrazil na okraj města směrem na Burgas. Pěkně jsem se prošel, ale stopování šlo docela v pohodě. Nejdřív mě vzal mladej kluk v plechovce a pak další mladej kluk v BMW. Moc pěkně jsme si pokecali a hodil mě až do Burgasu. Tam jsem si jenom nakoupil, odpočinul a šlapal zase dál z města. Ušel jsem při stopování asi 15km a nikdo mě nechtěl vzít. Asi jim vadilo že mám na ceduli nápis Istanbul a že  to je moc daleko. No občas se smáli a občas různě gestikulivali. Vlastně jsem zapomněl říct, že jsem si včera koupil letenku z Istanbulu na Kypr a trochu omylem na čtvrtek ráno 6:00, takže jsem si na sebe uplet hroznej bič a musim teďko kvaltovat, abych to vůbec stihnul. Jsem teďko kus za Burgasem a na konci vesnice Marinka. Ráno až se probudím, bude mi zbývat 320 km na letiště a musím to stihnout za 22 hodin, tak mi držte palce.

Ještě pár fotek z cesty a Varny.

V noci jsem se nevyspal moc dobře. To moře totiž konstatně produkuje hluk o hodnotě 82db. Ráno hned vedro, tak jsem se aspoň vykoupal a začal balit. Cestou k silnici mě ale nečekaně sejmula vlna, tak jsem si sušil boty a ponožky před kempem a žral při tom jabka. Nějakej ornitolog mě potom vzal do nejbližší vesnice k bankomatu kterej nebyl vůbec zapnutej. Tak jsem se vydal dál, chtěl jsem původně dojet na Zlaté písky, ale paní co mě vzala mi to cestou rozmluvila. Byla to právnička a uměla trochu anglicky a hlavně se snažila se mnou mluvit. Vzala mě až do Varny a říkala ať určitě navštívím muzeum Vladislava Jagellonského, který zemřel ve Varně v boji proti Turkům.
Ve Varně jsem si jenom vybral z banokamtu a už se na mě přilepila starší paní, jestli nehledám ubytování. Chtěla původně 20 leva za noc, tak jsem to usmlouval na 27 za dvě  noci.

Ještě se zítra pokusím s ní domluvit, jestli by mi nevyprala oblečení, protože už mám všechno hodně slaný.
Skočil jsem si do Billy pro nějaký dobroty.

Trochu si prošel město.

A pak vyrazil na pláž užít si moře. Je tady trochu čistější, protože písek je tu žlutý a hrubší, proto voda není tak zkalená.

Všude se tu prodává napařená kukuřice s máslem, solí a parmezánem v kelímku. Je to mooc dobrý, ale přijde mi že parmezán je spíš jejich název pro balkán. Národním jídlem je šopský salát a opravdu je k dostání všude a každej ho tu dlabe.
Večer jsem si zašel do parku kde se koná Varna fair, hrála kapela Secrets of Amy a bylo to super. Hráli takový světový balady, potom svojí tvorbu pak dali Basket case od Green day a jako přídavek na konci vyšvihli Derniére Danse od Indily, čímž mi úplně vytřeli zrak, bylo to fakt perfektní v rockový verzi.

Na závěr vecera mě ještě potkala mladá partička lidí co pili stejný víno, tak jsem s nima trochu pokecal a uvidím jestli se mi zítra ozvou a někam mě vezmou.

Ok, tak po hodince stopování a chůze mi zastavilo auto s mladym párem mluvícím anglicky. Vzali mě ale jen 2 km za hranice, že tady jednou na pláž. Poprví vidim, že maj lidi stany přímo na pláži, nikdo je za to nebuzeruje a ještě zadarmo. Šel jsem se podívat asi 5 km do kempu, kde jsem si jenom doplnil vodu a natrhal jabka a vrátil jsem se zase na pláž. Našel jsem si pěkný místo na písku a snažil jsem se postavit stan. Zjisil jsem ale, že tady kolíky fungovat nebudou.

Použil jsem teda kameny a klacky a doufám, že stan neuletí. Je tady pořád hroznej vichr a vlny. A taky doufám, že nebude nějakej příliv nebo tsunami 😀
Taky jsem viděl metrovou kůži z hada a obrovskýho černo-žlutýho pavouka, kterej má síť hned za mym stanem, ale já se štítim ho vyfotit.
Chytám tady ještě orange z Rumunska, tak zkusim pár fotek z dneška.

Už jsem skoro na hranicích s Bulharskem a ještě mám hodně datovýho limitu na simkartě, tak poslouchám v parku rádio expres fm a nahodím nějaký fotky.