Archiv autora: drakunda

Hoi An dvojka

10.Května

Po příjezdu do Hoi Anu jsme prošli centrum a samozřejmně hned zamířili na místní točený pivo, který má většina restaurací za 5000 – 7000 dongů (4,8 – 6,7 Kč).

IMG_20170510_161425

Večer trochu party hard v několika místních klubech a ráno jsme se probudili s kérkou 😀

IMG_20170511_000743

Na další den jsme měli naplánovej výlet ke chrámům My Son, který jsou zapsaný v UNESCO, takže jsme ráno nakopli skůtr a asi hodinu se motali po cestičkách a vesničkách, až jsme dorazili na tohle speciální místo.

DSC_0717DSC_0731DSC_0747DSC_0773

Zrovna sem dorazil zájezd číňanů. Byla pro ně připravená show, která nás bavila asi 7 minut a pak už jsme museli najít nějakou občerstvovnu, protože jsme umírali žízní i hladem.

DSC_0798

Večer jsem konečně nakoupil suvenýry, který měli jenom v tomhle městě, abych mohl ospravedlnit to, proč jsem se vracel do Vietnamu. Dneska žádná párty, jen spoustu skvělýho jídla na tržišti.

DSCN1352

Poslední den jsme měli ještě čas i benzín, takže jsme se vydali poprvé na pláž, sežrali tam meloun a pozorovali obří bagr jak si hraje v písku.

DSCN1376

Večer v 7 nás naložil spací bus a během asi 17ti hodin nás teleportoval do chladného horského Da Latu.

DSCN1384

Úterý

Už několik dní čekám na telefonát od případného budoucího zaměstnavatele, jestli jsem to teda  dostal nebo ne a napadlo mě zkrátit si dlouhou chvíli tím, že udělám video o ničem jako to dneska dělá spousta lidí.

Možná jste si ale všimli, že teď už je středa večer a já už vím, že tu práci mám v kapse.

Phong Nha podruhé

9. Května

Zabydleli jsme se v hostelu kde jsem byl i minule přestože zrovna procházeli menší rekonstrukcí jako je malování a nový plastový okna. Výhoda byla v tom, že jsme měli celý hostel pro sebe a dokonce mi nabídli, že u nich můžu pracovat na recepci, měl bych zdarma jídlo a ubytování. Musel jsem ale s díky odmítnout a odložit to na jindy, protože jsem tu zase byl jenom na skok.

aG0040764

Neztráceli jsme čas, hned po snídani pronajali skútr od třetího člověka a vyrazili na okruh kterej už jsem dobře znal.

Takhle soustředěně vypadám když fotim vodopád.

aDSCN1315

A takhle vypadá ten vodopád.

DSC_0672

Přesto že jsme byli v botanický, měli tady i zvířátka jako je dikobraz nebo pár opiček.

DSCN1309

Dál jsme si nemohli odpustit Paradise Cave, která je fakt nejlepší a největší jakou jsem zatím viděl.

DSC_0703

Hodný kluci co svačili na mostě nás vyfotili s údolím.

DSC_0667

Pak se počasí ale zvrtlo a my dojeli totálně promočený rychle zpátky na hostel, protože kdo by chtěl bejt v bouřce v džungli, že jo.

DSCN1334

Další den už bylo zase krásně a my pokračovali v tour po Národním Parku. Hned poránu jsme dojeli k prameni řeky, která byla studená ale čistá. Měli tady přísný pravidla pro koupání, protože to bylo docela v proudu a lidi tady běžně neumí plavat, takže nás donutili vzít na sebe vesty.

Tady Justine skáče z mostu, ale smysl tý ochraný sítě kolem, fakt nechápu.

aG0010695

Bylo tam víc míst kde se dalo vlízt od vody a mezi nima byly takovýhle pěkný bambusový lávky.

DSC_0658

Na jednom místě bylo hnízdo motýlů, nevim přesně co tam dělali ale bylo to zajímavý.

DSC_0655

Den jsme zakončili jako vždycky nějakým perfektním jídlem a šli jsme brzy spát, protože ráno v 5 nám jel bus do dalšího města.

IMG_20170509_185247

Milford sound a Chasm

24. Února

Milford Sound je asi nejturističtější místo z celýho Zélandu, takže sem jezdí hromady autobusů ze kterých přesedají číňani v kloboučkách na lodě, které je vezmou na výlet zálivem k vodopádu. Tohle může bejt fajn, ale já jsem si to odpustil a prohlídl si MS pouze ze souše.

aDSC_4530

Dali jsme si tam kafe a nabrali čerstvou vodu do kanystru na veřejňákách.

DSC_0270

DSC_0273

DSC_0283

Cestou zpět jsme se zastavili u Chasm. To je takové krásně vymleté místo ve skále na jedné z říček, kde to prostě hučí jak blázen. Z těch fotek to moc nevynikne, ale tohle místo je fakt kouzelný.

DSC_0295

DSC_0319

DSC_0320

Jediná přístupová cesta do MF vede skrze nejdelší štěrkový tunel na světě. (1270m, není v něm asfalt na zemi)

aDSC_4536

A hned na druhé straně na vás zase vykouknou zasněžené vrcholky hor.

G0604919

Stále žiju!

IMG_20171119_143414_hdr

Tak jsem to přežil! Celých 14 dní bez internetu. Předtím jsme byli připojený na souseda, ale z ničeho nic to přestalo fungovat a my museli čekat dva týdny než nám zapojí náš vlastní. Tuto dlouhou dobu jsme si krátili různými činnostmi mezi něž patří: pokládání podlahy v kuchyni

DSC_0001

hraní her po LAN

IMG_20171117_215404

výroba stínítek na lustry

DSC_0006

pojídání klementinek – přibližně dvě kila denně

IMG_20171122_200948

testování piv

IMG_20171122_213928-2

IMG_20171123_132929

a v neposlední řadě rozesílání životopisů a měření rychlosti internetu v mekáči, burger kingu a dalších kavárnách.

V neděli jsme si půjčil kolo a zajel do ruskýho kadeřnictví na pobřeží. Řekl jsem, že to chci zkrátit a dostal jsem samozřejmě standartní účes co tu mají všichni.

IMG_20171119_133827_hdr

Když už jsem měl to kolo, rozjel jsem se k Ladie’s mile beach a odtamtud kolem solného jezera k bráně UK letecké základny ve vesnici Akrotiri.

IMG_20171119_133945_hdr

Tam jsem doplnil vodu u kostela a pokračoval dál v cestě kolem plnícího se solného jezera po sezóně sucha a pozoroval při tom plameňáky a vojenské stometrové antény.

IMG_20171119_143023_hdr

V mapě jsem si všimnul skvělé zkratky lesem a silnice vypadala slibně i pro moje galuskama vybavené závodní kolo. Cesta vedla podél lesní školky, pomerančových sadů a několika černých skládek.

IMG_20171119_150538_hdr

Trochu to začlo víc drncat a když jsem se podíval na zadní kolo, tak jsem zjistil že je prázdný. Nevadilo mi, byl krásný slunečný den a já měl sebou náhradní duši i všechno potřebný nářadí. Za 20 minut jsem pokračoval v jízdě, která ale trvala jen jeden kilometr, protože z nenadání bylo prázdné i přední kolo. Další duši jsem neměl, tak mi nezbývalo než těch zbývajících 10 km dojít domů pěšky.

Zapomněl jsem se pochlubit, že mi přišel před týdnem pohled ze Sněžky, který mi udělal velkou radost, díky!

DSC_00065

DSC_00075