Jeli jsme na reggae festival do Pomosu. Charlotte si pořídila skvělou dodávku, ale neumí řídit manuál, Jirka ani Bob nemaj řidičáky, tak to bylo na mě. Vyrazili jsme až za tmy, cesta do Pomosu je po dálnici asi 3 hodiny, takže když jsme tam dojeli, tak byla pořád tma. Na festivalu nám řekli, že to začíná až v sobotu v poledne a že jsme tam moc brzy. Nevadilo nám, zaparkovali jsme na pláži, pili piva a jedli brambůrky dokud jsme neusnuli.
Festival probíhal naprosto skvěle, slušně jsme se vyndali oba večery.
Cestou zpátky jsme jeli přes Troodos a zastavili se ve vertikální vesnici Kakopetria kde jsou výtahy mezi ulicema. Taky je to jedno z mála míst kde teče nějaký potok. Samozřemně jsme neodolali a trochu se v horkém letním dnu svlažili.
Během týdne jsem krátil čas krmením koček než přišel zase víkend a noc Persejdů. Na ty jsme vyrazili na moje oblíbené místo nad přehradou a spali tam na střeše vodojemu.
Než se Jirka probral, prozkoumali jsme zatím přilehlé budovy, stáje, myčku na koně a závodní okruh.
Další volné dny jsem chtěl udělat něco pro svoje zdraví a fyzičku, tak jsem šel pěšky na pláž v Zapallo bay což je asi 25km a druhý den zase zpátky.
Poslední víkend jsem byl pozvaný na kolegovu svatbu. Bylo to v kostelíku na útesu a potom hostina vedle pláže Nissi v Napě. Moc pěkné.
V červenci jsou přímé lety z Larnaky do Prahy, tak jsem toho využil a stavil se na dovolenou v Čechách.
Brácha měl ten den promoci. Tu jsem sice nestihl, ale užili jsme si srandu když natankoval do svýho nafťákou plnou nádrž benzínu a my ho přijeli zachraňovat.
Pozdravil jsem se lamama, ovcema, kozou, husama a slepicema na zahradě a taky si dal pár meruněk.
Další den jsme jeli do Ústí nad Labem trochu nakupovat a na polívku Pho Bo, ta mi hodně chyběla.
Cestou jsem obdivoval řeku, stromy, skály a hrad Střekov.
Večer jsme jeli na zámek do Libochovic a dal jsem si tam moc dobrej tataráček.
Přespal jsem ve stanu na zahradě a na oběd jel do Litoměřic na Sushi u Pejřáka, kterej tam ale zrovna nebyl.
Trochu jsem cournul po LTM a přesunul se do Roudnice. Tam jsem se prošel podél řeky, zrovna se tam umývala loď Elbe Princesse II.
Měl jsem dost času, protože vlak do Prahy měl spoždění kvůli požáru na trati. Obdivoval jsem zatím místní architekturu.
V Praze jsem vymet všechny odchody a večer se sešel s Filipem na pivko. Neodolal jsem dalšímu tataráku a nakonec jsem přespal v Praze.
Ve čtvrtek jsem osedlal mámy zbrusu nový kolo a jeli jsme s Márou do Mrskles kde jsme se vyndali pivkava a Zivanií a skákali šipky z pětky do koupálka plnýho pijavic.
Když nám došlo pivo zajeli jsme pro další do Kocourova kde točej Kocoura a ještě k tomu jsme si dali panáčka kmínky. Tam nám přišlo jako nejlepší nápad jet do Vlastislavi na hladomornu a u ní jsme si zase všimli hrádku kde jsme snad ještě nikdy nebyli.
Všechno jsme to objeli a po cestě dolu Mára píchnul, takže jsem ho vezl posledních 5 km na nosiči jak za starejch časů 😀
Ráno jsem se probudil u něj na gauči, trochu mokrej a politej pivem. Dostal jsem snídani a dopravil se domu. Tam jsem se trochu refreshnul, protože po chvíli jsem už zase lezl na Lovoš se dvěma šťastnejma rodinkama 😀
Odpoledne jsem zas osedlal plně nabitý kolo a vydal se do LTM podívat se na Sašův novej bejvák a pozdravit bejvalýho kolegu Petra v Limbu. Večer jsem šel ještě ven s Oluškou a vylezli jsme na noční Košťálov.
V sobotu výlet do Roudnice. Špígr mi ukázal svuj novej kulec a vyhrál jen těsně teda.
S Eliškou jsme vyrazil mrknout na kanál a trochu jsme si zaplaval mezi medůzkama.
Taky zastávka na mojí oblíbené vyhlídce u Kochovic. Večer jsem jestě viděl Páju, optiku a jejich nový dítě. S Mírou, Špígrem a Laczičem jsme se zas vyndali v baru u Kuby Bora, ale nevim jak se jmenuje.
V pondělí jsme vyrazili s rodičema, synovcem a neteří kempovat do Hrádku nad Nisou.
Samozřejmně se hned skazilo počasí a 3 dny ze 4 pršelo.
Zajeli jsme asi 5 km do Německa podívat se na opičky a lamy v Tierparku a taky se dobře najedli.
Další lehce deštivý den jsme strávili v lese, takže to šlo a zase jsme se skvěle nadlábli.
Vylezli jsme na Ottovu skálu, bylo to tam moc pěkný.
Tohle jsem já s Davídkem a Nikolkou.
Poslední večer jsem se ještě musel utrhnout do Prahy abych viděl svý houmíky, protože v prvním tejdnu byli trochu rozlítaný.
Takže jsme se sešli v Sokolovně v hojném počtu a bylo to krásné.
Přespal jsem u Lumíka, ráno jsme společně ještě se Škvárou zašli na druhý nejlepší Pho v Praze a taky navštívit Marii Šenkovou. V Praze se mi všechno líbílo a bylo mi líto že zas musim frčet…
V červnu se na nás přijel podívat majitel bytu, zkouknul naší novou kuchyň a přepsal na mě nájemní smlouvu. Po tomto kroku jsem se nebál investovat a koupil myčku, konec otročiny.
Pár týdnů jsem sbíral všechny české produkty, které se tu dají koupit a pak je nacpal do jedné fotky.
Koupil jsem druhou helmu, takže už můžu vozit pasažéry na skútru. Hned jsme jí ozkoušeli při výletu na tajnou pláž, kde jsme s Jirkou okupovali nějakou chatrč.
Když jsem měl den volna tak jsem vyrazil do hor, prozkoumávat nějaký opuštěný baráky a neudržovaný vyhlídky.
Vyjel jsem až do 1750 metrů, kde už byla pěkná zima a pak po tmě těch 45km zpátky k nám do nížiny.
Před školou kam chodím na kurz je kočka s třema koťatama, která o přestávky pořád něco žebrá, tak jsem jí začal nosit kapsičky a hned jsme se skamarádili.
Ten den jsme dojeli až do městečka Polis, kde jsme se ubytovali v kempu na pláži.
Už byla tma, ale měli jsme štěstí, že nám na recepci pujčili stan a jeden spacák kterej jsme potřebovali.
Noc byla v pohodě a ráno vekolepá kontinentální snídaně u moře.
Jen jsme nakoupili nějaký zásoby v supermarketu a vyrazili na tůru v NP Akamaz až k Blue Lagoon.
Musim říct, že tahle vyprahlá stezka byla pro rodiče trochu náročná, takže když jsme se po 6 hodinách vrátili, tak řekli že už ani krok. Poslední den už jen relax kolem Limassolu a na pláži.
Taky jsem tenhle měsíc začal chodit na školení Microsoft MCSA, vtipný že to je v řečtine, takže si můžu číst jen tu prezentaci na plátně která je anglicky a trochu u toho usínám.
Kolega mě pozval na tradiční grilovačku.
Daší pondělí měl bejt svátek, já měl ušetřený dva dny za práci o víkendu a tak jsem měl pěkně 5 dní v kuse volno.
Jiřik si teda vzal volno stejně, půčili jsme si auto a vyrazili jsme poprví na párty do Agia Napy.
Když jsme tam dorazili, tak jako první věc jsme si vyhlídli místo kde budem spát. Poblíž centra je historická stavba – Akvadukt a kolem je nepříliš udržovaný parčík. Perfektní rovné plochy pod keřem kam moc lidí nepřijde, to byla jasná volba. Jirkovi se to moc nezdálo.
Vyrazili jsme do víru města který je určený jen pro zábavu turistů a párty.
Začli jsme na pouti, kde se Jirka nechal vystřelit na gumě v obří kouli s nějakou němkou a zároveň se snažil nevyhodit gyros kterej zrovna snědl.
Pak už jsme šli do ulice kde jsou jenom bary, jeden vedle druhýho, různě tématický, všude otravný naháněči a akce jako 4 drinky + dva panáky za 5 Euro.
No obešli jsme jich hodně, dali si všude tyhle akce a měli jsme dost. Ráno jsem se probudil v tom parku pod akvaduktem a Jirku jsem na našel v našem miniaturním Piccantu.
Překvapivě opice nebyla tak zlá a po vyprošťováku jsem byl schopnej popojet 5km ke vyhlášený pláži Nissi.
Byla tam pohoda, teplá voda, hodně hezkejch holek a tak jsem si jen tak floutoval pár hodin s pivkem ve vodě.
Odpoledne jsme už byli plně stabilizovaný a totálně v prázdninovym módu. Popojeli jsme tedy na Cape Greco, pro trochu adrenalinu při skákání z 15m útesu.
Cestou jsem si musel pořídit ananas, protože se mi o něm asi zdálo. Na útes přijela kamarádka Pani a měla s sebou dvě holky a tři koťata o který se museli nepřetržitě starat, protože byli ještě malý a slepý.
Sežrali jsme společně ananas a jeste jsem ho využil jako kelímek na pivko.
Později jsme popojeli na nejvýchodnější cíp kde jsme zase předvedli turistům pár skoků z útesu pro jejich hladové objektivy.
Pořád jsme ale byli v oblasti Napy a tak jsme na noc jeli znovu do centra na naše ověřený místo. Já do křoví a Jirka do auta.
Tenhle večer jsme ale už něměli na paření sílu, celej den plavání a taky jsme se spálili jak debilove.
Takže jen luxusní večeře ve Wagamama a hajdy spát.
Další den jsme zajeli omylem do města Paralimni, kde jsme nakoupili aspoň v Lídlu, ale nebylo to vůbec po cestě a málem jsme tam nabourali v nepřehledný uličce.
Vzali jsme to přes pohoří Troodos tou nejpomalejší cestou napříč ostrovem až k Hotelu Berengaria abych ho ukázal i Jirkovi.
Potom jsme objevili ve stejný vesnici ještě jeden, ale trochu modernější. Ten jsme taky důkladně prolezli.
Odtud dlouhá cesta horskou klikatou silnicí až do opuštěné vesnice Vretsia. Sem jsme dojeli už za tmy a bylo trochu složitější najít místo kde Jirka kempoval naposledy. Nakonec jsme to ale dali a přespali u potoka, kde jsme si i přes zákaz udělali ohínek. Smíchali jsme vaječnák s banánovym džusem, dojeli naší litrovku vodky a připitý šli spát.
Ráno neskutečný offroudy zkratkou do vesnice, ale Piccanto to opět zvládlo.
V centru vesničky jsme si dali snídani a začali vařit kafe.
To asi vycítil párek oslů a přišli si pro něco na zub. Trochu ostýchavě si od nás vzali aspoň kukuřici.
Tohle byl poslední den a auto jsme museli vrátit do dvanácti, takže jsme ještě uháněli na místo který jsem objevil minulej měsíc a chtěl ho Jirkovi ukázat.
Dalši opuštěný baráky, tentokrát na vrcholku hory s vlastním sportovním oválem, ale težko určit na jakej sport.
Zpátky do práce, dostali jsme stolní boxovací pytle na vypuštění vzteku.
Taky jsme zase pohli s kuchyní pořádnej kus. Máme dřez a další části linky.
